Antifosfolipidový syndrom

A. Buliková, M. Penka
Oddělení klinické hematologie FN Brno, pracoviště Bohunice, přednosta prof. MUDr. Miroslav Penka, CSc. Antifosfolipidový syndrom je nejčastěj?í příčinou získané trombofilie. MŮŽe vést k významné mortalit? i morbidit?. Jakýkoli orgánový systém a céva jakékoli velikosti mohou být v průběhu onemocnění posti?eny. Z tohoto důvodu se sám antifosfolipidový syndrom může manifestovat ?irokým spektrem klinických příznakŕ. Bez ohledu na pokroky v pochopení patogeneze vlivu antifosfolipidových protilátek na jejich cílové struktury, zůstává antikoagulační léčba hlavím způsobem léčby. V tomto přehledu jsme se zam??ili na proces diagnostiky u pacientů s antifosfolipidovými protilátkami a shrnuli terapeutické možnosti.

Na základů poznatkŕ, že přítomnost inhibitoru lupus antikoagulans a protilátek proti β2-glykoproteinu I je více asociována s trombózou ne?li přítomnost antikardiolipin?, byla v roce 2002 na jednání standardizažního výboru ISTH (Mezinárodní společnosti pro trombózu a hemostázu) doporučena nová klasifikace laboratorních kritérií pro diagnózu antifosfolipidového syndromu.
Doporučuje rozli?ovat:
o typ I: pozitivita lupus antikoagulans a současn? pozitivita protilátek proti β2-glykoproteinu I
o typ II: izolovaný pr?kaz lupus antikoagulans
o typ III: izolovaná pozitivita protilátek proti β2-glykoproteinu I
o typ IV: pr?kaz jiných antifosfolipidových protilátek (proti fosfatidyletanolaminu, proti protrombinu atd).

Klíčová slova: antifosfolipidový syndrom - proces diagnostiky - terapie