Monoklonální protilátky v onkologii
Monoklonální protilátky v onkologii
Marek Svoboda
Brno, 11. kongres nemocni?ních lékárníkŕ, vyd. brno, s. 1-1, 2007
Abstrakt
Zkrácený abstrakt! Nádorová onemocnění zaujímají v ČR přední místa jak v incidenci, tak i v úmrtnosti. V jejich d?sledku zem?elo v roce 2005 29 % muž? a 23 % žen. Nicmén? srovnávání přír?stku incidence a mortality ukazuje, u vybraných skupiny diagnóz, na zjevný pokrok, jeho? příčinou je nesporn? ?asný záchyt nádorových onemocnění a komplexní přístup k jejich léčbě, který zahrnuje využití moderních protinádorových léků cílen? zasahujících struktury nádorové buňky.
Jednou z možností cílené protinádorové léčby je využití monoklonálních protilátek. P?edností tohoto postupu je cytoredukŕní účinek navozený ?adou synergn? p?sobících mechanism?. Přímý protinádorový účinek závisí na cílové struktu?e nádorové buňky, v??i které je monoklonální protilátka zaměřena. Nep?ímý protinádorový účinek je u nekonjugovaných protilátek zprost?edkován imunitními mechanismy, a to antiidiotypovou imunitní odpov?dí, cytotoxicitou závislou na komplementu a cytotoxicitou závislou na protilátce. U konjugovaných monoklonálních protilátek závisí nep?ímý cytotoxický účinek na charakteru navázané látky (nejčastěji radionuklid, cytostatikum) a významn? potencuje protinádorový účinek vyvolaný monoklonálními protilátkami.
V současnosti je možné k léčbě hematoonkologických onemocnění a solidních tumor? využít již několik monoklonálních protilátek. V prvním případů se jedná o humanizované monoklonální protilátky: rituximab (Mabthera) a alemtuzumab (Campath). Z dalších monoklonálních protilátek je nezbytné uvést gemtuzumab ozogamicin (Mylotarg), 90Y-ibritumomab (Zevalin) a I131- tositumomab (Bexxar).
V klinických studiích jsou v léčbě hematologických malignit testovány protilátky: epratuzumab (anti-CD22), lumiliximab (anti-CD23), galiximab (anti-CD80), bevacizumab (anti-VEGF) a rituximab konjugovaný s radionuklidem.
V léčbě solidních tumor? je možné v klinické praxi poučít monoklonální protilátky: trastuzumab (Herceptin), bevacizumab (Avastin) a cetuximab (Erbitux). Trastuzumab je rekombinantní humanizovaná monoklonální protilátka proti extracelulární domén? (ECD) HER-2 receptoru. V současnosti je indikován v adjuvantní a paliativní léčbě karcinomu prsu s prokázanou expresí HER-2 receptoru. V klinických studiích vyšších fází jsou u solidních tumor? exprimujících p?íslušné receptory testovány další monoklonální protilátky: panitumumab (anti-EGFR), matuzumab (anti-EGFR) a pertuzumabem (anti-HER-2). Panitumumab je lidská monoklonální protilátka proti EGFR receptoru, která je v současnosti povolena v USA v léčbě karcinomu tlustého střeva a kone?níku. Matuzumab je humanizovaná monoklonální protilátka proti EGFR receptoru. Pertuzumab je humanizovaná monoklonální protilátka cílená proti několika epitop?m HER-2 receptoru, ?ím? zabražuje heterodimerizaci HER-2 receptoru s jeho vazebnými partnery.
Závěr: použití monoklonálních protilátek se v současnosti stalo neodmyslitelnou součástí protinádorové léčby, přinášející pro pacienty jednoznašný benefit jak v efektivit? léčby, tak i v podob? jejich nízké toxicity. Práce byla podpo?ena grantem IGA MZ ČR číslo NR/8335-3.
Marek Svoboda
Brno, 11. kongres nemocni?ních lékárníkŕ, vyd. brno, s. 1-1, 2007
Abstrakt
Zkrácený abstrakt! Nádorová onemocnění zaujímají v ČR přední místa jak v incidenci, tak i v úmrtnosti. V jejich d?sledku zem?elo v roce 2005 29 % muž? a 23 % žen. Nicmén? srovnávání přír?stku incidence a mortality ukazuje, u vybraných skupiny diagnóz, na zjevný pokrok, jeho? příčinou je nesporn? ?asný záchyt nádorových onemocnění a komplexní přístup k jejich léčbě, který zahrnuje využití moderních protinádorových léků cílen? zasahujících struktury nádorové buňky.
Jednou z možností cílené protinádorové léčby je využití monoklonálních protilátek. P?edností tohoto postupu je cytoredukŕní účinek navozený ?adou synergn? p?sobících mechanism?. Přímý protinádorový účinek závisí na cílové struktu?e nádorové buňky, v??i které je monoklonální protilátka zaměřena. Nep?ímý protinádorový účinek je u nekonjugovaných protilátek zprost?edkován imunitními mechanismy, a to antiidiotypovou imunitní odpov?dí, cytotoxicitou závislou na komplementu a cytotoxicitou závislou na protilátce. U konjugovaných monoklonálních protilátek závisí nep?ímý cytotoxický účinek na charakteru navázané látky (nejčastěji radionuklid, cytostatikum) a významn? potencuje protinádorový účinek vyvolaný monoklonálními protilátkami.
V současnosti je možné k léčbě hematoonkologických onemocnění a solidních tumor? využít již několik monoklonálních protilátek. V prvním případů se jedná o humanizované monoklonální protilátky: rituximab (Mabthera) a alemtuzumab (Campath). Z dalších monoklonálních protilátek je nezbytné uvést gemtuzumab ozogamicin (Mylotarg), 90Y-ibritumomab (Zevalin) a I131- tositumomab (Bexxar).
V klinických studiích jsou v léčbě hematologických malignit testovány protilátky: epratuzumab (anti-CD22), lumiliximab (anti-CD23), galiximab (anti-CD80), bevacizumab (anti-VEGF) a rituximab konjugovaný s radionuklidem.
V léčbě solidních tumor? je možné v klinické praxi poučít monoklonální protilátky: trastuzumab (Herceptin), bevacizumab (Avastin) a cetuximab (Erbitux). Trastuzumab je rekombinantní humanizovaná monoklonální protilátka proti extracelulární domén? (ECD) HER-2 receptoru. V současnosti je indikován v adjuvantní a paliativní léčbě karcinomu prsu s prokázanou expresí HER-2 receptoru. V klinických studiích vyšších fází jsou u solidních tumor? exprimujících p?íslušné receptory testovány další monoklonální protilátky: panitumumab (anti-EGFR), matuzumab (anti-EGFR) a pertuzumabem (anti-HER-2). Panitumumab je lidská monoklonální protilátka proti EGFR receptoru, která je v současnosti povolena v USA v léčbě karcinomu tlustého střeva a kone?níku. Matuzumab je humanizovaná monoklonální protilátka proti EGFR receptoru. Pertuzumab je humanizovaná monoklonální protilátka cílená proti několika epitop?m HER-2 receptoru, ?ím? zabražuje heterodimerizaci HER-2 receptoru s jeho vazebnými partnery.
Závěr: použití monoklonálních protilátek se v současnosti stalo neodmyslitelnou součástí protinádorové léčby, přinášející pro pacienty jednoznašný benefit jak v efektivit? léčby, tak i v podob? jejich nízké toxicity. Práce byla podpo?ena grantem IGA MZ ČR číslo NR/8335-3.