Zánet žíl - tromboflebitída

Zán?t žil, se podle místa svého vzniku i závažnosti rozli?uje na zán?t povrchových žil (tromboflebitidu) a hlubokých žil (flebotrombózu). První se typicky projevuje zarudnutím a bolestivým zatvrdnutím v průběhu ?íly. Druhý na sebe nejčastěji upozorní otokem. ?íly a tepny od sebe poprvé rozli?il už ve 3.století před naším letopo?tem ?ecký lékař Herophilos. Z jeho anatomických prací pozd?ji vycházel i sám velký Galén. Tmavou žilní krev vycházející z jater považoval za zdroj r?stu a energie. Za moderního objevitele ob?hového systému se považuje anglický lékař William Harvey. Pravdou však je, že jeho ,,objevu", publikovanému po?átkem 17. století, předcházela řada prací starov?kých i st?edov?kých lékařů. Přesný popis lidského krevního oběhu sepsal arabský lékař Ibn Nafis už v roce 1268. ?íly přivád?jí krev z Važich tkání zp?t k srdci. Transport krve ale není jedinou funkcí žil. Vá? žilní systém je i dôležitým rezervoárem. Za normálních okolností se v n?m nachází až dv? t?etiny celkového objemu Važí krve. Tato tzv. kapacitní funkce je dôležitá zejména v případů krvácení. Zásoby v žilním systému dokáží vyrovnat ztráty až ?tvrtiny objemu Važí krve, ani? by došlo k výrazn?j?ímu omezení nebo naru?ení fungování Važeho těla. Průměrná rychlost pr?toku krve žilami je asi 80 milimetr? za sekundu. Pro srovnání, v aort?, největší tepn? lidského těla, je rychlost pr?toku krve asi ?ty?násobná.

pozri článok